článek
KABÁT - Zákulisí monstrózního turné
Kabát dotáhl současné turné ad absurdum. Když stojíte před mohutnou scénou, která má na délku snad padesát metrů a svou velikostí se může
s klidem porovnávat jen s těmi největšími na letních festivalech v zahraničí, nechápete vůbec nic. Vlastně ano. Dostaví se hřejivý pocit, že
tohle dokázala česká bigbítová skupina!
Možná že právě díky tomuto fenomenálnímu úspěchu se konečně v českých zemích začne rockové hudbě víc dařit. Nicméně kvůli obrovské scéně,
která váží čtyřicet tun, přepravovalo ji osm kamionů a dva dny ji stavělo několik desítek techniků, se na tomto turné hrálo každý třetí den.
Výhoda byla především v tom, že konkrétně Josef Vojtek si mohl pořádně odpočinout a načerpat sílu k podání plnohodnotného pěveckého výkonu.
Právě hlasivky jsou na turné nejvíce exponované. Nejen zpěvem, ale i mluvením v rádiích, na zkouškách a autogramiádách, jež se odehrávaly
o den dříve.
Celou první část turné, tedy jeho moravskou větev a jednu slovenskou zastávku v Bratislavě, která zaznamenala nejmenší návštěvu, kapela spala
na jednotlivých štacích. Až teprve několik posledních koncertů pojala vesměs jako výlety. Většinou se ihned po odehrání koncertu část vracela
domů. Divočiny bylo už dost. Bratislava byla prokletá nejen slabou docházkou, ale i technickými problémy. Jedna ze čtyř šestnáctimetrových
věží při sestavování klekla ve velmi silném větru. Naštěstí se nikomu z techniků nic nestalo. Holt, tahle stavba byla poněkud z jiné dimenze.
DEN NA TURNÉ
Jak vlastně probíhá takový den na turné? Už v jedenáct dopoledne většinou byly zvukové zkoušky. Pak šla kapela většinou zpátky na hotel, v
němž odpočívala až do koncertu, nebo se každý bavil individuálně, třeba fotbálkem či ježděním na motorkách. Mezitím probíhaly poslední
technické úpravy. Například v Praze se navíc instalovaly kamery pro chystaný záznam na DVD, který by měl vyjít ještě do konce roku. A také
speciální overheadové mikrofony, které snímaly rozdivočelé publikum. Jelikož s přestávkami pršelo, vše muselo být dokonale zakryté igelity.
Kvůli tomu se také na Slávii posunula zvuková zkouška, jenž obvykle zabrala kolem dvou hodin. Tepličtí však nehráli jen vlastní repertoár,
ale sem tam přidali i nějaké "riffoidní" kousky od AC/DC či úryvky ze starých rokenrolů. A ještě jedna perlička k počasí. Prakticky na všech
koncertech pršelo, nebo bylo aspoň pod mrakem. Jen České Budějovice se probudily do sluncem zalitého dne a pan Hrom se slitoval ještě na
letišti v Hradci Králové a v Havlíčkově Brodu(velmi mile mě překvapila, jak silná návštěva se sešla v relativně malém městě). V Praze totiž
měly večer před koncertem probíhat předtáčky a kamerové zkoušky na DVD, ale průtrž mračen dala ještě po půlnoci všem na srozuměnou, že mistr
Blesk si to prostě nepřeje. Jak pravil Pepa Vojtek: ,,Jakmile skončí turné, začne léto."
Již jsem nakousl, že turné zaměstnávalo okolo stovky lidí nejrůznějších profesí. Každý subjekt měl svůj obytný přívěs. Je tedy běžné, že
celý ansámbl s sebou vozí vlastní kuchyň. Má to několik výhod. Lidé se nezdržují hledáním vhodné restaurace a ještě to vlastně vyjde mnohem
levněji. V Českých Budějovicích se například k večeři podávaly buchtičky se šodó.
Dalším překvapením bylo, že se v zákulisí nesměl pít alkohol. Ale to lze pochopit. Stavělo se plných dvacet čtyři hodin, bouralo zhruba
nějakých čtrnáct - samozřejmě i přes noc - a riziko, že někdo někam spadne, bylo velké.
Nejdřív práce, potom zábava...
Již v odpoledních hodinách se otvíraly brány areálů(fotbalová hřiště, plochodrážní stadiony i letiště) a pomalu vcucávali první natěšené
fanoušky. Ti zpravidla zůstávali v němém úžasu při pohledu na scénu. Simulovala megalomanský důl. Na stranách stály již zmíněné těžní věže
(na posledním koncertu v Havlíčkově Brodu tam technici vyvěsili transparent s nápisem 'Tady je Havlíčkovo - manažer a tvůrce scény'), které
byly nahoře osázeny obřími koly a šesti komíny, z nichž šlehaly sedmimetrové plameny. Mezi každou dvojicí věží jukaly velkoplošné projekce.
Vnitřku jeviště dominovala bicí souprava situovaná do dřevěného vchodu do dolu a nad ní rampa s dalším mikrofonem. Dva výběhy byly také
po stranách k PA systému, který používá kupříkladu Metallica, Phil Collins nebo Aerosmith. Nad bubny trůnily ještě tři LED panely, na nichž
běžela speciální projekce ke každé skladbě. A světla? Ta byla prostě všude. Na zvukařské věži pak ještě čtyři silné bodové reflektory.
PŘÍJEZD DO DOLU
První slovo patřilo předkapelám. DOLORES CLAN dostali velkou šanci ukázat současnou hudbu mladé generace širokému spektru posluchačů. Zatím
se hodí více do klubů než na obří jeviště, ale i tak si myslím, že svou kombinací moderního přístupu k rockové hudbě získali nemálo nových
posluchačů. Zpěvák Noid je přitažlivý mladý muž, kterému nechybí zdravá exhibice. Na pražském koncertu si s ním zazpívala i jeho přítelkyně
Lucie Bílá, která, pokud ji to nabitý pracovní program dovolil, jezdila na většinu koncertů z turné.
KRUCIPÜSK jel na turné s Kabátem snad již po třetí. Osobně mám raději jejich samostatné koncerty, kde přece jen mají režii ve vlastních
rukou a navíc je výběr repertoáru mnohem širší. Zde se kromě dvou starších pecek zaměřili na novinku Druide!, kterou ještě posluchači neměli
tolik naposlouchanou. V této souvislosti si neodpustím jednu poznámku. Na minulém turné lidé reagovali mnohem nadšeněji na obě předkapely(
ŠKWOR a DOGA). Na druhé straně je pravda, že i reakce na hlavní hvězdu byly vřelejší než pod otevřeným nebem. Možná je to tím, že když nejsou
lidé na sebe tak namačkaní, tolik to neprožívají. A navíc předkapely na minulém turné přece jen hrály přímočařejší hudbu.
V Praze se mimoto znovu objevila NEVIM. Měl jsem tu čest vidět tyto tři děti už před rokem a již tehdy mě strašně mile překvapily. Nyní byly
ještě suverénnější, a dokonce bych se nebál říci, že zastínili obě předkapely. Možná to měli jednodušší v tom, že hrály známě hity ze
světových hard a heavy pokladnic.
Pánové přijeli na šichtu až těsně před sfáráním. Zhruba ve tři čtvrtě na devět se objevila pětice jištěná ochrankou, která s nimi byla na
každém kroku. Není se co divit. Kdyby se někomu z hudebníků něco stalo, byl by to velký malér. Přece jen na tomto turné šlo o nemalé finančí
částky. Po nezbytné přestavbě už zbývala jen jedna maličkost. Zamést pódium od škváry a jiných nánosů širokými smetáky.
HORNÍCI JDOU DO PRÁCE
Ve čtvrt na deset začal běžet padesát let starý komunistický týdeník s tématem splněného plánu na sto dvacet procent. Dva horníci v přilbách
mezitím vyvezli praktikábl s bicí soupravou do popředí a ohlušující zával roztočil kola na věžích. Žhavé lasery světel roztočily hru barev
A už to jelo. Hit střídal hit, z nové desky se kromě Irských hodů a Nimroda Fábery dostali do playlistu všechny skladby. Na obrazovkách se
promítalo nejen dění na scéně, ale i v kotli, jednotlivé písně byly doprovázeny působivým vizuálním doprovodem a koncert gradoval mohutně
šlehajícími plameny. I přesto, že byly v nějakých dvaceti metrech nad zemí, bylo teplo cítit i dole. Nejen dole. Světla zavěšená na imitaci
dopravních pásů se různě nakláněla. Při skladbě Elvis se Vojtek převlékl za krále rock'n'rollu(v Brodu přikvačil na jeviště ještě jeden, aby
posléze rozmlátil připravenou kytaru) a na konci jej dva zřízenci jisté léčebny odvedli.
Všichni lítali na pódiu, jako kdyby právě hráli fotbalový mač o postup. Při Go satane go se kytaristé z bočních ramp přesunuli nad bicí
a hořící komíny jely na plný plyn. Další velké sólo měly v prvním přídavku Dole v dole. Na závěr čekal návštěvníky mohutný ohňostroj. Někde
byl menší, jinde vštší(Praha). Osobně se mi nejvíc líbil koncert v Havlíčkově Brodu. Po zvukové stránce byl hodně masitý, což mám rád, a
jelikož se jednalo o poslední vystoupení, bylo znát, že Pepa si už nemusel šetřit hlas z obavy, že o něj přijde, a napálil to naplno. Jedna
usměvavá blondýnka v zákulisí byla jistě pyšná. (- Bohouš Němec)
DÉŠŤ ŽHAVÝ KABÁT NEPROMOČIL
Uhlídat šestnáctitisícový dav ve Zlíně není nijak snadná záležitost. Zvlášť, když se jedná o koncert tuzemských rockových stars Kabát. V
pátek 21. května sice občas poprchávalo, na televizní předpověď, která hrozila přívalovými dešti však nakonec nedošlo. Investice do vstupenky
na koncert se v tomto případě skutečně vyplatila. Rockuchtiví dostali kromě vystoupení hlavní hvězdy i předkrm v podobě tří hostů večera.
Na pódiu se nejprve objevil SVATÝ PLUK z Uherského Hradiště. Jedná se o studentský pěvecký sbor, jehoř otěže od založení tělesa drží protřelý
rockový matador Jan Gajdošík. Jeho svěřenci pějí nesmrtelné hity od Beatles, Rolling Stones, ale i Kabátu. Pro své vystoupení ve Zlíně
zvolili ansámbl stylovou image v dlouhých kabátech. Na stadionu se určitě neztratili a jejich vystoupení v podstatě nikdo neodzíval. S trochu
ironickým úsměvem fanoušci přivítali nástup trojice dětí pod názvem NEVIM, které se s plachostí školáků připravovaly na pódiu. Své vystoupení
uvedla skupina deseti až dvanáctiletých muzikantů bázlivě: ,,Tak my vám tu dnes něco zahrajeme," pak se strhla nečekaná show. Divákům padaly
brady jak kroupy za bouřky. Chasníci z Pustějova u Studánky rozbalili AC/DC, Judas Priest a znovu Kabáty s takovou vervou, že ironické úsměvy
posměváčkům kvapě mrzly na rtech. Dalším hostem večera byli KRUCIPÜSK. Jejich show netřeba příliš popisovat. Jejich 'bigbít' je neotřelý, stejně
jako bizarní choreografie. Tuto kapelu lze buď bezvýhradně zbožňovat, nebo nenávidět. Nutno podotknout, že ti první na stadionu evidentně
převažovali. KABÁT nezklamal. Falešné tóny skupina nepěstuje a hitů má na rozdávání. Pepa Vojtek si našel čas i na vtípky, a tak v průběhu
koncertu 'práskl' divákům:,,Kluci v kapele pijou a kouří. A to přímo v práci!" Jejich koncert byl však jednou velkou profesionální show.
Představovat jednotlivé hity Kabátu se rovná nošení dříví do lesa. Absence songů, jako Prdel vody, Šaman, Dole v dole, či závěrečná Žízeň,
by byla trestuhodná. Vždyť při jejich znění křepčili dospělí i se svými ratolestmi. Na stadionu se sešlo, jak již bylo v úvodu řečeno, zhruba
šestnáct tisíc lidí, další stovky fanoušků stály kolem i před jeho branami. Nikdo nepřišel zkrátka - k dispozici byly totiž dvě obří obrazovky
, které dění na pódiu přenášely i do méně přehledných míst. Kabát jsou hvězdy se vším všudy a ve Zlíně to stvrdili bezchybným výkonem. Jejich
nasazení, laskavý humor a hymnické melodie dokazují, že si přebohatou návštěvu svého vystoupení plným právem zasloužili. (- Oleg Kapinus)
VELKÉ FINÁLE
Do Havlíčkova Brodu jsem přijel spolu s DOLORES CLAN. Během cesty i posléze na místě jsme spáchali profilový materiál, který najdete v příštím čísle
Rockshocku. Zdejší fotbalový stadion se nachází mezi hřbitovem a parkem, který byl zrovna dočasným domovem nejmenovaného cirkusu. Kvůli jeho
představení se dokonce musela na hodinu přerušit zvuková zkouška původně plánovaná na čas mezi druhou a čtvrtou odpolední. Prostě přišel cirkusák,
řekl, že se mu plaší zvířata a slušně poprosil, zda by šlo zkoušku na hodinu přerušit. Času bylo dost i na společnou fotku dokumentující poslední
štaci turné, takže nebyl problém prosbě vyhovět. Zajímavostí jistě je, že obě předkapely měly o poznání lepší zvuk, než poté při regulérním
koncertu. Ten začal o půl hodiny později, než bylo psáno na vstupence, ale aspoň se areál zcela zaplnil...
DOLORES CLAN během přidělené půlhodiny předvedli své nezměrné mladické nasazení, fakt, že se nebojí kombinovat různé styly moderní muziky, protože na
to hráčsky mají, i to, že Limp Bizkit jsou prostě a jednoduše jejich vzor. První řady si pěkně zaskákaly a rozhodně netleskaly jen ze slušnosti.
KRUCIPÜSK pak využil nastolené atmosféry a do rozdováděného davu s přehledem nasázel několik výtečných ochutnávek z novinky Druide! podpořených
staršími tutovkami. Mnozí byli sice překvapeni civilní image frontmana Hájíčka, to ovšem hudební výkon kapely nikterak neochuzovalo. Strejda Tomáš byl
stejně impulzivní, jako vždy. Evidentní byla jeho frontmanská jistota pramenící ze skvěle sehraného, moderně smýšlejícího bandu za zády. Bylo
zajímavé (a velmi úsměvné) sledovat, jak si malá děcka, kterých bylo v publiku opravdu požehnaně, s Pepé Vojtkem slovo od slova notují texty, kterým
nemohou ani zbla rozumět. KABÁT zařadil i delší dobu nehrané vykopávky, které vykouzlily spokojený úsměv na tvářích především starších ročníků.
Jedinou vážnější chybou koncertu byl naprosto zbytečně přespříliš nařvaný zvuk. A to v celém areálu stadionu, kvalitní poslech totiž zajišťovala vzdálenost
minimálně dvě stě metrů od scény (tedy například místo úplně vzadu u toalet). Škoda, ale jinde prý bylo ještě hůř. Kabát nicméně po loňském halovém turné
opět potvrdil svou pozici tuzemské všeobecně přijatelné rockové jedničky i pod širým nebem. Gratulují pánové! (- František Kovač)
Zdroj: Rockshock 7/2004, www.rockshock.cz