Rozhovory, články, recenze

Kabát je bezesporu jedna z nejkontroverznějších kapel na naší hudební scéně. Někdy mám pocit, že na každého nového fanouška získávají také jednoho zapáleného odpůrce. Nikdy jsem tomuto fenoménu moc nerozuměl. Možná je zakopaný psík v tom, že většina part hrajících tzv. hospodský rock hraje mizerně, texty má jenom přiblbé a jejich pódiová prezentace je primitivní. Kabátům to ovšem vždycky šlapalo a pořád šlape a byť nepředvádějí žádné virtuózní výkony, jsou skvěle sehraní. V řemeslně bezchybných textech mají kromě tak diskutovaných vulgarit taky vtip a leckdy moudrou myšlenku a jejich koncerty jsou na světové úrovni. Taky mají samozřejmě na české poměry neuvěřitelný komerční úspěch a ten se, jak známo, neodpouští. Po Corridě se na tom všem vůbec nic nezmění.

Všechno, co je vyzkoušeno, že kabátí fanda chce na deskách svých miláčků mít, na novince najdete v míře vrchovaté. Hutné a přitom dostatečně nabroušené kytarové riffy, žádné zdržování, tempo odsýpá, Josef Vojtek v tradičně dobré pěvecké formě. A přece mám pocit, že proti posledním třem počinům, které mám v diskografii skupiny nejradši (MegaHu, Go Satane Go a Dole v dole), se jedná o lehký ústup ze slávy. Ono totiž všechno, co je na Corridě, tu už bylo. A nikoliv jednou. Samozřejmě, že určitý rukopis Kabát má a opakuje jej již léta (ostatně která dobře své nahrávky prodávající kapela ne), ale tady je toho podobného a příliš. Začíná se tentokrát jen hudebně vtipným krátkým intrem, zakončení obstarává "Kdoví jestli" s vážným textem, která jako by z oka vypadla "Kdo si nechce hubu spálit". "Virtuoz" svým obsahem velmi připomíná "Učitele", "Kůže líná od Kolína" zase vzpomíná na svého pobratima "Mám obě ruce levý" a i na country parodii došlo, i když tentokrát se krtek "Joy" asi mezi zlaté hity Kabátu nezapíše.

Z alba je zkrátka cítit, že nevznikalo lehce, že autory tlačil čas a nápady nepřicházely samy od sebe. I tak se vůbec nejedná o špatnou desku, titulní vypalovačka "Corrida" nebo výborně vybraný první singl "Burlaci" mají už teď předplacené místo na nějakém příštím kabátím hitovém výběru. Kromě snad v každém článku zmiňovaného čuchání ke koksu je tu hezká řádka jiných podařených vtipů, jako třeba: ,,... v neděli v televizi / jasně že za provizi / rozebrat situaci / to já chlapi v práci / když něco rozeberem / tak leda buldozerem...", nebo trefných postřehů: "Nemůžou mi říkat, že lžu / můžou mi říkat, že lžu, když lžu nebo když se chystám lhát / nebo jsem zrovna dolhal / ale ne když mluvim pravdu" (oboje "Buldozerem"). A i v jinak trochu křečovitém a trochu moc moralizujícím textu "Kdoví jestli" se najde perla, za kterou by každý, kdo někdy zkoušel textařské řemeslo, platil zlatem: "Jak je to s pravdou? S pravdou se šetří, možná proto, aby zbyla / Je flekatá jak dalmatin, je černobílá".

Corrida je deska s příchutí dobře odvedené práce v rámci kabátích standardů, ve kterých možná až příliš uvízla. Není jí moc co vyčítat, ale až třeba za půl roku dostanu chuť pustit si v autě Kabát (lepší muziku k řízení neznám), nebudu mít moc důvodů vracet se zrovna k téhle nahrávce namísto mých výše zmíněných oblíbenců či výběru Suma sumárum. Není na ní totiž nic výjimečného.

Michal Koch, musicserver.cz