recenze

Kabát prosolil Corridu rockem i humorem

Taková porce humoru se hned neslyší, zvláště ve spojení se zemitou českou kapelou. Novinka kapely Kabát Corrida má ovšem i řadu vážných momentů.

I když přináší zásadní písně Burlaci a Kdoví jestli, deskou se lze s potěšením prochechtat. Nejde o drsnější fórky, nad kterými se mohou útlocitnější povahy otřást. Třeba při hlášce „ke koksu se nečuchá, pane“ s odkazem na pohádky Pojďte, pane, budeme si hrát.

Nejpůvabnější jsou slovní hříčky typu „doktore, kdo tu byl u vás včera pro berle, Tomáš Dvořák a Roman Šeberle“ v antisportovním songu Kůže líná od Kolína. Píseň Raci v práci (s. r. o.) je vlastně bajka o rybách, které „se nechtěj plácat v bahně, živořit a na dně snít“, navíc Kabát se v ní promění ve svižnou country-rockovou partu se swingujícími dechy.

Odlehčená bonusová skladba Joy, natočená při jamování v hospodě, zase popisuje krutého krtka Joy, jehož nelze na zahradě vytopit. Píseň může být dalším kandidátem na zlidovění. Stejně jako Cesta do Kadaně, která je rockovou oslavou pánské hospodské jízdy.

Za výtečnými texty, které v sobě nesou příběhy, napětí, názor, poučení a samozřejmě vtip, stojí baskytarista a zpěvák Milan Špalek. Muziku mu dodali kytaristé Ota Váňa a Tomáš Krulich.

Sotva čtyřicetiminutová deska odsypává většinou v ostrých tempech, pod kterými se skrývají vrstvy dobrých aranžérských nápadů, zvláště v úvodních skladbách Corrida a Burlaci, které jedou jako tanky v plné palbě. I s řevem Josefa Vojtka, jemuž se kapela klaní v ironické skladbě Virtuóz. Vojtek se chvástá, zatímco kapela mu pobaveně odpovídá „je virtuóz a techniku má“.

Možná je humoru, který by mohl kapelu nasměrovat k rockové estrádě, na této desce příliš. Vždyť smích či aspoň pobavení provází i písně Kostlivci, Úsměv pana Lloyda nebo Buldozerem. Ale proč nevyužít daru, který Kabát spojuje s tradicí klasických písní Ivana Mládka či Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka?

Humor je poznávací značkou Kabátu, dává mu možnost, aby s muzikou dělal, co uzná za vhodné, a otevřel se všem věkovým skupinám posluchačů. S deskou Corrida se mu to podařilo, můžeme hovořit o kapele lidové.

Navíc díky vtipným písním lépe vyzněly zásadní skladby Burlaci a Kdoví jestli, které ukazují na dramatický i šamanský talent skupiny.

Z Burlaků sálá životní tíha, jež na člověka někdy padne, zatímco Kdoví jestli je skladba o pochybách, jestli se pravda někdy vyjeví, neboť „s pravdou se šetří možná proto, aby zbyla“. I takhle vážnou píseň Kabát zvládne. Ano, umí být i jemný, byť těmito emocemi šetří. Stačí si poslechnout píseň Malá dáma.

Suma sumárum, velké potěšení, vložené do papírového obalu Martina Zhoufa, se objevilo na konci letošního roku. Je to album Corrida.