rozhovor

Kabát nepřevléká kabát

- červenec 1999

Je to docela paradoxní. Mnohokrát jsme v uplynulých deseti letech slyšeli spojení "převléci kabát", "překabátit se" apod. A to i v hudebních souvislostech. Přitom úderem jedenadevadesátého roku a vydáním první desky MÁ JÍ MOTOROVOU náhle vybouchnuvší nový fenomén české populární hudby, teplická pětice Kabát, vzdor svému názvu jako jedna z mála zůstává víceméně věrná modelu, s nímž kdysi vyrukovala a mnohým se už tehdy zdál být značně demodé. Tedy: kdo Kabát trošku zná, ví, ž tahle parta se určitým způsobem vyvíjí, ale pořád nenabízí nic jiného než ROCK'N'ROLL.
Rock'n'roll v některých obdobích sice různými 'jinačími' vlivy modifikovaný, ale přesto nadále zdravě syrový a hlavně poctivý. A zůstat sám sebou, 'trvat si na svém' se bezesporu vyplácí. Takoví ZZ Top, MOtőrhead, AC/DC a další by mohli na tohle téma vyprávět... Ať se to někomu líbí, nebo ne, Kabát je tu s novou deskou 'MegaHu' a zase přeorganizoval pořadí v řebříčcích prodejnosti gramofonových nosičů. Samozřejmě, to ještě není známkou bůhvíjaké ultrakvality či převratnosti, ale přesto to o něčem svědčí. Nehledě ale na veškeré hitparády. 'MegaHu' je svým způsobem hodně povedená deska. Už jen proto, že řadu posluchačů osloví možná až po několikerém poslechu. Neútočí poměrně výjimečnou záležitostí...

Kabát není - a nikdy nebyl - bandou vypitých mozků, jak si třeba někdo myslí. Ostatně pánové Josef Vojtek (zpět), Tomáš Krulich (kytara), Ota Váňa (kytara), Milan Špalek (basa, zpěv) a Radek 'Hurvajz' Hurčík (bicí) už si svým obdobím ve znamení naplno prožilého trivia 'Sex, drugs, rock'n'roll' (v jejich případě spíš 'chlast, bigbít a zase chlast') prožili, zjistili, že jenom o otm muzika zdaleka není, a na nové desce to je taky znát.

NÁVRAT NE, VÝVOJ ANO
Před vydáním alba 'MegaHu' se objevovaly informace, že ho berete jako určitý návrat až někam k vaší druhé desce 'Děvky ty to znaj'. Platí to?


Špalek: Ne, vůbec. Děvky byl pro nás 'poplach', prostě jsme to tenkrát hrnuli, kdežto nad novinkou jsme dost přemýšleli. Možná to řekl někdo z firmy, protože tam se vždycky vymýšlí nějakej slogan... Žádnej návrat nehrozí - funguje to pořád dál.


Máte pocit, že se vaše muzika vyvíjí někam dopředu?

Váňa: Určitě. Už jenom proto, že kromě těch kapel, který jsme měli a pořád máme rádi, posloucháme i jiný skupiny. A to, co posloucháš, tě hrozně ovlivní. Milan třeba poslouchá Pogues, já i ty úplně nový party...

Špalek: Na druhou stranu nemůžeme jet dopředu až tak, že bychom udělali něco úplně jinýho, protože to v sobě s muzikou máme pořád tak, jako už na začátku. Nejde začít zničehonic hrát nějakej módní proud, kterej vyletí v Americe a drtí ho tam party typu Biohazard apod. Jedeme si ten svůj rokec a nemůžeme a nechceme to úplně překopat, protože to ani neumíme.

Váňa: Jestliže máš pořád stejýho zpěváka a pořád stejný nástrojový obsazení, moc novýho tam nevymyslíš...

V čem tedy subjektivně vidíte nějaký posun, k němuž došlo od vašeho posledního elpíčka Čert na koze jel?

Špalek: Nehraje se stejně na kytary, jako se hrálo.

Váňa: Víc jsme si pohráli se zvuky, střídali jsme různý kytary... A taky si myslím, že jsme si dali větší práci s nazpíváním jednotlivých písniček.

Špalek: Ještě je tam další věc, které si asi málokdo všimne. Nehraje se na kytary stylem 'staccata - škrtání', ale hodně akordově, aby to 'řezalo'.

Váňa: Dali jsme si záležet na aranžích, už to není klasicky 'kytarovej riff - sloka - refrén - sólo'. Jo, a pokud jde o texty, myslím, že se Milanovi mimořádně povedly!

Myslíte si, že výsledek hodně ovlivnila i změna studia? Poprvé jste točili ve známém Sonu...

Špalek: To jo. V jiném studiu nastane úplně jinej zvuk - a, i když je to samozřejmě furt Kabát, udělal se jinej zvuk bicích, kytar a konečně i jinej zvuk basy, kterej se mi naprosto líbí.

O DĚTECH A PROVAŘENÝCH ZÁLEŽITOSTECH
Tentokrát jste se při nahrávání obešli téměř bez hostí...


Váňa: Řekli jsme si, že na předcházejících deskách už jsme měli hostů moc. Ale na druhou stranu nikdy nebyli zbyteční, ty písničky, které nás v té době napadaly, , si to vyžadovaly. Každej host do toho něco přinese, ale tentokrát jsme se rozhodli, že všechno, co půjde, si nahrajeme sami.

Když pominu Olina Nejezchlebu s violoncellem, vlastně jediným hostem byl dětský sbor Ventiliky. Už před vámi zpívající děti na svých deskách využilo několik kapel - nepřipadá vám, že už je to maličko provařená záležitost?

Váňa: Vůbec se nezabýváme tím, jestli je něco provařenýho. Vždycky uděláme to, co chceme udělat. Dětskej sbor jsme měli v plánu už delší dobu a dali jsme ho přesně tam, kam se hodil - nehledě na to, jestli je to módní nebo ne.

Špalek: Provařená záležitost... Stejně provařená záležitost jsou přece i kytary, basa a bicí! Mimochodem, ty děti zpívaly fakt dobře a nacpaly tam tu svou ohromnou dětskou energii.

Na rozdíl od minulých tří alb na novince není žádné kabátovské country ani jiný výlet k 'cizím' žánrům, ale zase jde o stoprocentní rock'n'roll. Čím je to dáno?

Váňa: V určitý době nás napadají určitý písničky. Teď nás prostě napadaly tyhle, tak tam jsou...

Špalek: Víš, to country, to už je provařená záležitost... (smích) Když na to máme chuť, tak to tam zazní, ale teď jsme holt měli chuť na něco trošku jinýho.

Váňa: Jeden čas jsme inklinovali k takovým těm poloakustickým zvukům - teď jsme zase dostali náladu si pořádně zařinčet. Co bude na dalších deskách, to nikdo neví.

JAK SE SROVNAT S ŠOUBYZNYSEM
Pojďme si popovídat konkrétněji o některých písničkách z alba 'Megahu'. 'Víte jak to bolí' je deklarováním toho, že chcete případně jít proti proudu a nenechat se spoutat žádnými konvencemi?


Špalek: Ta písnička je o tom, že tě furt někdo někam šine. Třeba firma: říkají 'Musíš dělat tohle, jinak to neprodáš'. A teď vzniká dilema, protože kapela samozřejmě potřebuje peníze a chce desku prodat - vůbec se za to nestydíme, peníze chce kaýdá skupina a čím víc jich budeme mít, tím víc si můžeme dovolit dělat v klidu bigbít. Na druhou stranu se nemůžeme nechat tlačit do všech sraček, kam nás natlačit chtějí. U některých věcí říkáme rezolutně 'Ne, tohle dělat nebudeme'. Ale to neznamená, že bych chtěl na firmu házet špínu. Ona to prostě prodat chce, ale nevidí do nás, protože spolu nebydlíme ve dvojdomku. Takže neví, že my třeba nepojedeme hrát do obchodního domu mezi rohlíky a nebudeme tam říkat 'Kupujte si naši desku'. To už nám taky bylo nabídnuto, ale na to sereme.

Kde je u Kabátu v těhlech 'komerčních záležitostech' nějaká hranice ještě přípustného kompromisu?

Špalek: Do některých pořadů jdeme, abychom se coby bigbít aspoň někde objevili, protože například rádia nás jinak už z principu hrát nebudou.

Váňa: V rádiích říkají: máte tvrdý kytary, Josef zpívá moc chraplavým hlasem, nešlo by to změnit? Ale to je nesmysl. Rádia nás nehrála už dřív a desky jsme stejně prodávali, tak ať nás nehrajou dál. Když budou desky Kabátu dobrý, lidi si je koupí i bez toho. Nepotřebujeme být někde na Evropě 2.

Nebylo vám proti srsti účinkování v silvestrovské taškařici na TV Nova?

Váňa: Nova je zrovna věc, kam nás firma žene a chtěla by nás vidět v každém jejich pořadu. Ale udělali jsme si takovej strop, kompromis mezi tím, co chce firma a co jsme ochotní my. Maximem bylo účinkování v pořadu Novoty - do nějakýho Rande, Rychlých prachů apod. jít nemůžeme, to bychom se na sebe nemohli podívat.

Špalek: Ještě k tomu Silvestru. Když nám sdělili, že máme zpívat s Michalem Davidem, zasekli jsme se a řekli, že neexistuje, abychom zpívali nějakou sračku z komunistický doby, navíc s ním. Měli jsme asi tříhodinovou hádku: oni tvrdili, že musíme, my oponovali, že nemusíme... Bylo nám řečeno, že pokud na to nepřistoupíme, v tom pořadu nebudeme. Řekli jsme, že nám to nevadí... a nakonec to dopadlo tak, že jsme mohli zahrát svoji normální písničku.

VÁŽNĚ I NEVÁŽNĚ, ALE POŘÁD PO KABÁTOVSKU
Pryč od byznysu. 'MegaHu' je skutečná postava?


Špalek: Je to bezdomovec z Košťan, kde si postavil chýši u hospody a žije v ní. Nikdo neví, jestli má skutečně tak velkýho ptáka, ale všichni to říkají... Je to takovej hodnej chlapík, pohodář, a jde o něm tahle fáma, tak jsme ji ještě trochu nafoukli.

Váňa: Každopádně i když je mu už kolem osmdesáti, rozhodně nemá problémy s prostatou, což je vidět i na obalu desky... (smíchy)

Hodně jsme se bavil při písničce 'Prdel vody', pojednávající o orálně sexuálních hrátkách, kterých si užíval František Venclovský při plavbě přes La Manche. To napadlo tebe, Milane, nebo jsi zpracoval 'ideu', která se původně zrodila v hlavě někoho jiného?

Špalek: To mě napadlo den před masteringem a zpívalo se to při něm. Ten text pořád chyběl, už jsem myslel, že nebude - a pak mě během půlhodiny napadla takováhle kravina... Má to spojitost s tím, že jsem kdysi dávno slyšel vtip: Jak poznáš, že ti ženská nejvíc kouří čuráka? Když se ti začne prostěradlo vcucávat do prdele... To znamená, že když ti ho kouří ve vodě, musíš mít v tu ránu prdel vody.

Chápu dobře skladbu 'Já si kopu vlastní hrob' coby vyjádření obav z následků chlastu a kouření, jako určité varování?

Špalek: Chápeš to dobře. Je to o tom, že člověk nedokáže přestat. Poslední dobou si říkám: šetři se, nechoď to toho tak zhurta, ale ono to nejde. Pokud si život nějak začal a skončil jsi u toho, jde strašně blbě s tím najednou skončit. Něco ti chutná, a i když občas dostaneš zevnitř od svých orgánů, nějaký varování, mávneš nad tím rukou, že každýho přece něco bolí... Prostě jednou to možná přijde, a tak se na to psychicky připravujeme.

Váňa: Je to taková alibistická písnička...

Písně 'Ďábel a syn' a 'Šaman' jsou na Kabát až nečekaně vážné, řekl bych skoro smutné...

Špalek: Mně to až tak nepřijde... Na každé naší desce byly nějaké věci 'navážno'.

Váňa: Třeba 'Ďábel a syn', to byl záměr, aby to byla co nejtemnější písnička.

Špalek: Když ji Ota přinesl na zkušebnu, s původním svahilským textem byla veselejší. Když jsem pak napsal českej text, v tu ránu byla úplně jiná. Dopadla tak, jak dopadla - a myslím si, že dopadla skvěle. A 'Šaman', to je taková těžká pohoda. Nikam nespěchat, v klidu kouřit, žvejkat koku...

ZÁKLADEM JE, ABY V KAPELE NEBYL Č....
Kabát v posledních letech hodně omezil živé hraní. Jak to bude vypadat do budoucna?


Váňa: Naplánovali jsme si, že v létě zahrajeme na dvou festivalech. Vlastně to ani nejsou festivaly - brnkneme si napřiklad zadarmo pro kámoše na jednom motorkářským srazu. No a někdy na přelomu září a října chceme vyjet na šňůru, udělat dejme tomu osm velkých koncertů pro hodně lidí. Myslíme si, že to je lepší než jezdit po vesnicích.

Špalek: To by se člověk ujezdil... Musíme třeba už dbát na to, abychom vyrazili s něčím jiným než ostatní. Vymýšlíme třeba takovou strategii, že když všichni ohně, tak my vodu - budeme mít vodní show! Taky chceme zkusit systém ozvučení surround: například když bude sólo, bude lidem v sále lítat kolem hlavy. Postavíme bedny i za lidi, budou dvě 'péáčka'.

Váňa: Čímž se opět vracíme k tomu, že tohle si můžeš dovolit pouze na velkým koncertu, a ne někde v Dolní Lhotě v malým sálku.

Nechybí vám občas koncerty, když třeba rok nehrajete?

Špalek: Chybí, strašně. Jenže když hraješ třeba sedmdesát koncertů ročně, stane se, že vylezeš na pódiu a hraješ setrvačně. Nám už se to taky stávalo - ale když je těch koncertů třeba jenom patnáct za rok, na každej z nich se těšíš a vydáš ze sebe maximum. Už nechceme, aby se někdy stalo, že jsme šli z pódia do šatny a museli si říkat 'No to jsme byli pěkně v prdeli'...

Kabát hraje už zhruba devět let v neměnné sestavě. Existuje nějaký recept, jak dosáhnout takovéhle soudržnosti?

Špalek: To je jednoduchý: mezi lidma v kapele nesmí být totální čurák. Jak tam je jeden čurák, tak to nefunguje. V kapele musí být lidi, který se mezi sebou snesou. Když se jde po koncertě na pivo, je spusta kapel, že dva členové jdou někam a dva úplně jinam - my chodíme v pěti. A když někdo na někoho z nás nastoupí a chce ho zmlátit, vstanou čtyři ostatní...

Váňa: Když jsme spolu dva měsíce ve studiu, je dobrý dát si pak 'voraz' a měsíc se nevidět.

Špalek: My už jsme spolu tak dlouho, že máme všichni naprosto stejnej humor. A jedeme v tom tak, že stačí, když někdo v hospodě řekne jenom první slovo nějakýho sloganu, kterej si vymejšlíme, a všichni už to dopoví za něj. V Kabátu už se navzájem tak známe, že je to stejný, jako když jsi dlouhou dobu se ženskou. Přesně víš, že když přijde do kuchyně a nějak se tváří, musíš si říct 'Já nebudu prudit' a jdeš do hospody... Jsme spolu fakt srostlí.

Zdroj: Rock & Pop



Komentáře:

Kabát nepřevléká kabát

Jméno:  
E-mail:  


ivča - 25.02.2013, 15:57:44
Jsem moc ráda, že kabát je takový jaký je


lQLpeUluYYTBCokPMDT - 13.09.2012, 22:27:30
Vy jste banda ,ktere1 se věnuje trestne9 činosti !!!!!!!! Propag - ujete sve9 pstjooe nezakonnfdm jednanedm.A tedm chcete doke1zat co - ? Že jste banda krimine1lnedk s plnou hubou kecu,kteřed nedovedo - u nic jine9ho,než čme1rat po cizedm majetku!!?? To už jste doke - 1zali -


Denisa - 10.03.2009, 12:40:43
Vy jste banda ,ktere1 se věnuje trestne9 činosti !!!!!!!! Propag - ujete sve9 pstjooe nezakonnfdm jednanedm.A tedm chcete doke1zat co - ? Že jste banda krimine1lnedk s plnou hubou kecu,kteřed nedovedo - u nic jine9ho,než čme1rat po cizedm majetku!!?? To už jste doke - 1zali - Dobrý den,chtěla jsem se zeptat jestli někdo nemáte možnost - sehnat LP gramofonové desky kabátů je jedno za jakou cenu (funk - ční) už nevím na koho bych se obrátila s radou mooc děkuji z - a odpovědi -