rozhovor
Kabát nežere recepční
Ačkoliv venku právě "zuří" léto, už je tu zase nejvyšší čas sáhnout po KABÁTU. Že mi slunce uvařilo mozek a mluvím z cesty? Ale kdepak, vážení! Není totiž kabát jako Kabát - te ns velkým K, čili populární teplická rock 'n' rollová úderka, vydal v květnu své nové album MegaHu a opět s jistotou, přímo "s prstem v nose", potvrdil své výsostné postavení v absolutní elitě českého bifbítu, které si vydobyl už před drahnými osmi lety po vydání debutové desky "Má jí motorovou" a plným právem ho dodnes neopustil (včechna jeho alba dosáhla platinové hranice prodeje!). Na přelomu září a října se Kabát chystá na turné, na kterém máte čekat několik dosud nevídaných bonbónků (mj. vodní show a ozvučení systémem surround, což znamená, že sound bude jaksi prostorový, něco na způsob "kvadra"). Už po vydání desky jsem se ale sešel s kytaristou Otou Váňou a basistou, občasným zpěvákem a vrchním textařem kapely Milanem Špalkem a zapředl následující rozhovor
Pokuste se pár větami zavzpomínat na každé z vašich alb a třeba je i nějak srovnat.
ŠPALEK: Tak popořádku. Když jsme natáčeli prvotinu "Má jí motorovou", trvalo nám to pouhých sedm dní, protože jsme na to samozřejmě neměli peníze. Přesto jsme to tam za ten tejden nachrlili v úplný pohodě. Znáš to: první deska, seš nadšenej, nepřemejšlíš o tom, kolik za to dostaneš peněz a ani tě to nezajímá... Jsi šťastnej, když máš v ruce svoje vlastní cédéčko. Prostě eufórie.
VÁŇA: Ještě tam oproti dalším deskám byl ten rozdíl, že jsme měli k dispozici strašnou spoustu písniček, který jsme za starýho režimu samozřejmě nemohli hrát, a mohli jsme si z nich vybírat ty opravdu nejlepší.
ŠPALEK: Tak jsme ještě - aspoň někteří z nás - nebyli tak tlustí... (smích). Zvuk první desky je pochopitelně z dnešního pohledu srandovní, ale tenkrát to mělo tah a ta pohoda, ve který to vznikalo, z toho byla cejtit.
VÁŇA: Následně jsme nahráli živák, protože si to firma přála, ale moc se nám nepovedl, protože v tý době v tomhle státě nebyl nikdo, kdo by to dokázal nazvučit.
ŠPALEK: Pak přišlo "Děvky ty to znaj" - to už bylo po tom, co "Motorová" všechno neuvěřitelným způsobem nakopla. Najednou jsme přijížděli na koncerty a všude bylo narváno, z čehož jsme byli vyděšení snad víc, než ty lidi... "Děvky" jsme ve studiu hrnuli podobným stylem jako "Motorovou", akorát že už jsme na to měli víc času - ale ten čas jsme stejně využili k tomu, že jsme se váleli v bazénu vedle studia Petra Jandy Propast, kde jsme točili... (smích)
VÁŇA: Pár věcí jsme tenkrát ještě měli starších, ale potom už jsme se začali pracovat způsobem, jakým to funguje až doteď - že se začaly dělat písničky na konkrétní desku. Tenkrát na "Colorado".
ŠPALEK: Colorado, to byla ještě větší pohoda, protože tam už jsme na natáčení měli asi měsíc. Takže jsme si tam opět vegetili. Třeba Hurvajz má ve zvyku hned za první den nahrát bubny, aby měl klid, a já druhej den nahrávám basu, abych mohl za ním, t osamý pak kytaristi... Pak přišel Josef, rychle to nazpíval a potom už jsme dělali moudrý ksichty, jako že nahrávku mícháme...
VÁŇA: Další desku "Země plná trpaslíků" jsme poprvé netočili u Jandy - protože jsme chtěli změnit zvuk, jeli jsme k Dodovi Doležalovi do Haciendy.
ŠPALEK: Tenkrát to nebyla nálada v kapele zrovna optimální - podepsal se na tom chlast. Fakt se jelo natvrdo, úplně šíleným způsobem, a už to nebyla žádná prdel: kolikrát se člověk přistihl, že si vůbec nepamatuje, co se dělo v uplynulých pěti dnech... Došlo k tomu, že jsme si museli uvědomit, že je potřeba to zkorigovat.
VÁŇA: I na koncertech už jsme byli jako mátohy a řekli jsme si: kurva, chlapi, musíme s tím něco dělat!
ŠPALEK: Předloni se točilo "Čert na koze jel" a tam už jsme začali hodně pracovat, přemejšlet o jednotlivých písničkách apod. No a na posled desce se pracovalo úplně nejvíc ze všech. Ve volných chvílích se sice chlastalo, ale když se točilo, tak se prostě točilo a makalo. Na výsledku to je znát: MegaHu do dneška poslouchám, tak dlouho jsem žádnou jinou naši desku poslouchat nevydržel. Oslovila mě úplně nejvíc ze všech alb Kabátu.
Rozumím tomu dobře, že od alba "Čert na koze jel" je váš přístup k nahrávání, řekněme, profesionálnější?
ŠPALEK: Je určitě.
VÁŇA: Záleží na tom, co si kdo představuje pod pojmem profesionálnější. Rozhodně se snažíme odlišit zábavu spojenou s tím chlastáním od práce ve studiu. Snažíme se, aby všechno bylo technicky i jinak dobrý. Doba to vyžaduje - a nehledě na to, muzika je naše práce.
ŠPALEK: Samozřejmě si hromada lidí řekne: dřív, když chlastali, tak to bylo v pořádku. Jenže takhle to nejde furt. Spousta kapel jde nejpozději od třetí desky takříkajíc do kopru a kdybychom to my dělali pořád stejně jako tenkrát, dopadlo by to tak, že kdybychom vožralí řvali nějaký naše nápady a některý posluchače už by to zákonitě přestalo bavit.
Vrátím se ještě do doby, kdy jste vydali debut "Má jí motorovu". Situace se tehdy otočila doslova o sto osmdesát stupňů: z prakticky neznámého Kabátu se najednou stala bomba, která neuvěřitelným způsobem vylétla nahoru. Překvapilo vás to ?
ŠPALEK: Ty vole, jasně, že tě takováhle věc překvapí. Měli jsme tenkrát, po vydání desky, hrát podruhý na Barče, kde jsme byli o několik měsíců dřív a bylo tam asi čtyřicet lidí. Já mám ve zvyku vždycky říkat ,,Dneska nepřijde ani noha!" - a když jsme tam přijeli, bylo beznadějně vyprodáno. Uvnitř totálně narváno, spousta lidí venku... přišly snad dva tisíce fanoušků.
VÁŇA: Lidi pořád kupujou naše desky, i novinky bude brzy zlatá (v tuto chvíli už je - pozn. aut.), ale to neznamená, že bychom je vyráběli nějak na objednávku, pod tlakem. Kdybychom neměli dobrý písničky, nestáli si za nimi, tak novou desku nenatočíme. Točíme ji vždycky až ve chvíli, kdy jsme přesvědčeni, že máme dobrej materiál.
A ještě skok do historie. Na žádné vaší studiové desce se neobjevila písnička Onanie, která byla svého času velkým hitem a vyšla jenom na živém albu - proč?
ŠPALEK: Onanie, to byl vyloženej rokec - a i když to pro lidi byl hit, nás tahle pecka moc nebrala.
VÁŇA: Splnila svůj účel, protože na tom živáku si ji lidi všimli. A navíc, poměrně dlouho jsme ji hráli na koncertech, takže si ji fanoušci užili dost. Jestli někdy vydáme "best of", jak je teď v módě, můžeme tam Onanii dát...
Všimli jste si za ty roky hraní nějaké zásadní proměny publika?
ŠPALEK: Je fakt, že na nás chodili takoví ti "skalní" posluchači, kteří do dneška říkají, že "Má jí motorovu" je největší morda. Ale to je pochopitelný - když se v době, kdy letěl black metal, objeví deska, kde se zpívá o ženský, která má motorovou kundu, a hrneš do lidí bigbít trochu jiným způsobem, v tu ránu zpozorní a řeknou si: Co se děje, co je tohle za partu? Těm klukům tenkrát bylo sedmnáct, osmnáct, zatímco dneska je jim pětadvacet, sedmadvacet, třicet. Tihle řeknou, že "Má jí motorovou" bylo nejlepší, protože tenkrát v tom jeli, píchali přitom svoje holky a tak, kdežto dnes sedí doma, mají bačkory a čumí na seriály... Ale někteří v tom samozřejmě jedou furt.
VÁŇA: Kdybychom natočili všechny desky tak, jak by si oni přáli, tedy tak, jako byla první deska, už by nás dávno ztratili. To je podobný jako třeba u Metalliky: spousta lidí je zatratila, když se ostříhali a změnili muziku, ale stejně si ty nový desky kupujou, a ještě víc...
Nevadilo vám někdy, že vás pořadatelé tvrdošíjně zvali a z části dodnes zvou na různé metalové festivaly? Už jen proto, že když pominu krátké období ještě před první deskou, Kabát nikdy heavy metal nehrál.
ŠPALEK: My jsme to tak nebrali - navíc jsme hráli i s partama, který vůbec metalový nebyly. Jak by se potom měl cítit takovej Mládek, když hrál na festivalu v Trutnově...
VÁŇA: Mz jsme škatulky nikdy neřešili a doufám, že je to vidět i na našich deskách. Hrajeme co nás napadne a nepřemýšlíme o tom.
ŠPALEK: Když o nás někdo říká, jak ortodoxní tvrdá kapela jsme, musím se smát. To je nesmysl - proti některým skutečně ortodoxním hrajeme normální písničky. Některý lidi jsou nejspíš přesvědčený, že když přijdeme na hotel, sežereme nejspíš recepční, pak vedoucího hotelu, opícháme všechny uklízečky, nablejem do umyvadel a odjedem... A proto na nás někdo, komu se třeba líbí naše desky, možná nepřijde, protože si řekne "oni tmě tam ti fanoušci sežerou, někdo mě pochčije nebo mi pobleje záda..." Což je blbost, protože naše koncerty jsou úplně normální.
VÁŇA: Hrozně mě baví, když třeba deathmetalový kapely, který zpívají o smrti apod., po koncertě spěchají domů, protože na ně maminka čeká s večeří... Tím pádem to těm klukům moc nevěřím.
Jednotlivé písničky z CD MegaHu vlastními slovy členů Kabátu.
Teta:To je prostě nášvih, tahle pecka se mi strašně líbí. Ta písnička je prostě o tom, že o nic nejde. V baráku po tetě kouřit, pít a jestli se to někomu nelíbí, mně to nezajímá... Ten text vůbec nic neřeší, je to taková pohoda. (Špalek)
Víte jak to bolí:Písnička o tom, co má v sobě asi každej - nebo já to tak v sobě aspoň měl: že když všichni poslouchají něco, tak já budu poslouchat něco jinýho. Že nechceš jet s tou módní partou, která se řídí jen tím, co je v reklamě a tak. Prostě oprostit se od toho, když ti někdo třeba řekne, že musíš prát zrovna v tomhle prášku - nemusíš v něm prát! Akorát že kolikrát za to dostaneš ťafku, protože některý lidi to nechápou...(Špalek)
Učitel:Píseň, která si přesně vyžadovala aby to byla prdel. V textu je úchylnej učitel a dětičky tam zpívají, jak je dobrej... Děti to skvěle nazpívaly, dobře to kontrastuje s těma tvrdýma kytarama a Josefovým zpěvem. Firma si Učitele vybrala na klip.(Váňa)
Mám obě ruce levý: Text napsal náš kamarád Tomáš Hájíček z Krucipusku. Zase je to pohoda, trefil se asi do náš všech...(Špalek)
Bruce Willis:Ota přinesl na zkoušku takovou vyloženě hitovou pecku. Hodně jsme si v ní pohráli se zvuky kytar, jsou tam i akustický kytary - a hodně tam udělalo i to, že je dobře nazpívaná. A text je hodně "srdečnej", je to o tom, že nejsi výjmečnej. Od malička jsem byl naprosto nevýjmečnej. Nejdřív jsem vyrostl, pak mi narostla obrovská hlava, potom jsem ztloustnul, začal hrát na basu... a všech komplexů jsem se zbavil. Bruce Willis je samozřejmě to samý, co my, akorát že v televizi se objevuje jako velkej King Kong a ženský si říkají "Tak tenhle chlap by mě ochránil". Jenže nevědí, že trhá mouchám křidýlka... Myslím, že se v téhle věci hodně chlapů najde.(Špalek)
MegaHu:To je o jednom bezdomovci z Košťan, kterej si tam postavil chýši u hospody a žije v ní. Nikdo neví, jestli má skutečně tak velkýho ptáka, ale všichni to říkají... Je to takovej hodnej chlapík, pohodář, a jde o něm tahle fáma, tak jsme ji ještě trochu nafoukli. Jak s tím souvisí obal desky, to se lidi dozvědí z textu - nemá smysl to říkat.(Špalek)
Ďábel a syn:To je vláčná, pomalá pecka, který Josefovi většinou moc nesedí, protože on je rychlej člověk - ve všem. Rychle jezdí autem, rychle funguje, proto mu sedí rychlý věci. Tak jsem ji nazpíval sám, protože já jsem naopak pomalej...(Špalek)
Číňani:To je stará pecka. Hrávali jsme ji už v dobách, kdy jsme byli na šňůře s Torrem. Hráli jsme ji někde v hospodě a Vlasta Henrych - tímto ho zdravím! - se jí hrozně smál...(Špalek)
Já bych tímto rád vzkázal všem novinářům: prosím vás, nic moudrého v tom nehledejte! A proti Číňanům nic nemáme!(Váňa)
PohromyTo je takovej fofr. Má asi minutu padesát, klasická kabátovská odsejpačka...(Váňa)
Co se týče textu: v médiích vyprávějí, ja ktuhle se stal průser, tamhle se stal průser, povodeň, kroupy, vykolejenej vlak... A lidi tím strašně žijou a obávají se, co s nima bude. Přitom je to jenom tím, že jsou informovaný. Vždycky byly průsery, akorát že komunisti nám je neříkali. O tom je celej tenhle text. Až skončí všechny pohromy, hurá zpátky na stromy...(Špalek)
Prdel vody:To je starej dobrej Venclovský... Jak přeplaval kanál La Manche, všechna čest - nic proti němu nemáme. Ale když už mě napadla mořská víla, která mu ho při plavání kouří, přišlo mi to tak dobrý, že by to snad nemohlo vadit ani samotnýmu Venclovskýmu. On je frajer, že to přeplaval, a já si z něj udělal prdel, protože já přeplaval maximálně tak Barboru u nás, a to ještě jenom do půlky a tam jsem málem utonul... (Špalek)
Já si kopu vlastní hrob:Člověk kouří, pije, bere drogy apod. a říká si, že se nemůže nic stát. Přesněji řečeno víš, co ti hrozí, ale nepřipouštíš si to... Celej text je o tom, že si něco omlouváš, děláš si alibi. Shozený je to tam těma broučkama a tykadýlkama: Říkaš si, tak co, aspoň si užijou ti brouci... Děláš si prdel ze smrti, protože se jí samozřejmě bojíš a víš, že to přijde.(Špalek)
Chaňa s Rylou:Chtěli jsme udělat hrozně jednoduchou věc ve stylu popěvků glamrockových kapel. Nakonec z toho vylezla dobrá vyřvávačka pro lidi, aby si s námi na koncertech zazpívali.(Váňa)
Chaňa se v Teplicích říká když je něco v prdeli a Ryla tehdy, když je něco v naprostý prdeli - to jen na vysvětlení textu.(Špalek)
Brouk Pytlík:To je o tom, že třeba čumím na televizi, tam sedí pět chlapů, v něčem se rejpou a všichni všechno vědí. Nikdo neřekne ,,Já to nevím", protože by se v tu ránu odepsal u těch druhých, který to ale samozřejmě taky nevědí. A tohle mě prostě sere.(Špalek)
Kdyby ti nahoře všechno věděli, jak se tváří, tak by to vypadalo jinak...(Váňa)
Šaman:Skladba, kterou si pouštím pořád dokola. Líbí se mi možná nejvíc z celý desky. Je hozená do poklidu a celý to symbolicky uzavírá - tím, že někde sedí nějakej šaman, kterej jedinej ví, ale v klídku si pokuřuje dýmku, žvejká koku, nikam nespěchá, je v pohodě a na všechno sere. Šaman je vlastně něco podobných jako úvodní Teta - prostě že je nejlepší sednou si a bejt v klidu, protože o nic nejde. Nejde o to, kolik vyděláš prachů a kolik postavíš baráků, protože si stejně kopeš vlastní hrob...(Špalek)
Zdroj: Heavy world, Petr Korál