rozhovor

Pepův smích, Pepův řev - Z centroforwarda frontmanem

Upřímně přiznávám, že mi v devadesátých letech byla z té tvrdé hudby bližší kostkovaná grunge košile než metalový Kabát, ale tihle Tepličáci měli vždycky něco do sebe. Kdyby nic jiného, několika podařenými kousky mi potvrdili moji letitou teorii, že metal není nic jiného než zrychlená country. A při mattonce se s Pepou Vojtkem, ano s tím vyhlášeným milovníkem půllitrů a panáků z teplické hospody U Ptáčků, výborně rozprávělo. Varování: místy jsme zapomněli, že děláme rozhovor, v rámci autenticky jsem zachoval ráz i spád jeho řeči.

Pamatuješ si na okamžik, kdy ses rozhodl být rocker ?
,,Až někdy na vojně".

Takhle pozdě?
,,No jo. Do tý doby jsem bral hudbu jenom jako kulisu. Rozhlas po drátě, dvacka měsíčně. Pamatuješ? A na vojně jsem potkal kluka, s kterým jsem hrával fotbal za Teplice, on chytal a já byl v útoku. Netušil jsem, že ve volným čase chodí do hospody a hraje na kytaru. Já žil jenom fotbalem. Když tenkrát vytáhl elektrickou kytaru, divil jsem se, vždyť na vojně se přece hraje na akustickou! ,,To je bigbít, vole!" Řekl, a já: ,,Tak mě to nauč" . Uměl jsem jen pár akordů na španělku a on mi začal vysvětlovat různý finty, jak zahrát sólíčka, a tak mi pěkně ty dva roky utekly. Jen co jsem se vrátil do Teplic, kapela Kabát sháněla zpěváka"

To muselo být někdy v roce 1988, kdy jsem o metalové kapele z jinak výsostně punkového regionu slyšle poprvé.
,,Asi trochu dřív, ale v tomhle roce jsme znovu nacvičili repertoár z písniček, který Kabát kdysi hrával".

Což byl asi důvod, proč se o Kabátu od začátku říkalo, že je to vyjmečně sehraná kapela. Jak to koncem osmdesátých let v Teplicých vypadalo? Když jsem tam občas zajel, připadalo mi to město hodně pochmurné, seversky depresivní. A hodně bolševický.
,,Mně v tý době bylo osmnáct dvacet a bylo mi jedno, jestli tam sedí nějakej Beránek, nebo kdo, ale vím, že zábavy tam moc nebylo, hrál jsem s Heverem..."

Tedy pozdější Aku-Aku
,,...a tam bouchal Hurvajs"

Ale to byl hodně jinej žánr
,,No jo, jenže mě to hrozně bavilo, bylo to takový...tvrdý. Sice jsem se chvílema nemohl dopočítat, to vůbec nebylo do čtyř. Ale to není důležitý. Jistý je, že lidi z Heveru bydleli proti Ptáčkům (jinak též U Fóglů, proslavená putyka v Teplické čtvrti Šanov - pozn. autora) a tím jsme se konečně dostali do hospody... A už jsme z tý putyky nevylezli a chlastali tam furt."

A tak se z fotbalisty stal rocker.
,,Dneska si občas kopnu za RFC Spark, ale to spíš ze srandy."

KOŘENY RODNÉ PÍPY
Však se říká, že se Kabát narodil ve výčepu!

,,Tak jo, tomu se nebráním, protože si myslím, že každej muzikant tak trochu tíhne k chlastu. Hodně z nás v tom najde inspiraci."

Podepsala se ta restaurační atmosféra taky na stylu hudby a písničkách Kabátu?
,,Určitě. Když se chceš něco dozvědět, zajdi k holiči nebo do hospody, říká se a je to pravda."

No, ten holič v našem případě...
,,On to byl taky trochu reklamní tah Monitoru před vydáním první desky. Hospoda! Jo! Pro lidi! Jako že... Jo! Ale zas tak daleko od pravdy to nebylo. Jenže mě to začalo časem mrzet a chtěli jsme se od toho oprostit. My dělali poctivej bigbít a ta škatulka hospodský kapely se s námi pořád táhla."

Ale první deska moc hospodská nebyla, to spíš pěkně metalově ostrá. Jako kdybyste chtěli být třeba tuzemští Slayer.
,,Však nám taky některý lidi nemůžou odpustit, že jsme dneska pekelně vyměkli. Ale ve svý podstatě hrál Kabát pořád hard rock."

Pročítal jsem vaše stránky a tam weboví kecalisti na tohle téma dávají pěkně za uši. Děláš si z toho něco?.
,,Za tu dobu, co jsem na světě, jsem několikrát přišel na to, že se člověk všem nezavděčí. Takže tyhle věci řeším podle svýho. A když mi někdo přes internet vžkáže , že by měl Kabát hrát jako Metallica, tak na to seru."

KABÁTÍ KOMUNITA
Ale máš někoho, na koho dáš?

,,Určitě, zbytek kapely, protože jsme jako rodina. Tím, že jsme z jednoho města, tak jsme se hodně vídali."

Vy se asi docela kamarádíte mimo pódium...
,,Což je taky důvod, proč jsme se ještě nerozpadli, že nás spojuje i něco jinýho něž jen práce. Naše děti se znají, udělali jsme vlastně takovou kabátí komunitu. A i když já teď v Praze z toho trochu vypadl, tak mě stejně furt zvou na nějaký grilování... No v Teplicích prostě nemají co na práci, zatímco já jsme zasekanej v muzikálu."

Jak vám bylo, když se Monitor rozhodl udělat z nepříliš známé teplické kapely hvězdu?
,,Já si pamatuju, že jsme tenkrát natočili demokazetu, která pod názvem Orgasmus dodnes koluje mezi lidma - a nic. Tehdy se hrozně kalilo. Kolikrát jsme vůbec nedorazili na zkoušku, protože jsme se v pátek zastavili v hospodě na nádraží a lili jsme tam vlastně až do neděle. Já byl vždycky v pondělí a úterý marod, takže jsem míval dovolenou vybranou už v dubnu... Takovýhle nechutnosti se odehrávaly a kapela šla do hajzlu. Nic se nevyvíjelo, nikam to nesměřovalo a my jsme to málem zabalili. Na okrese na naše tancovačky sice chodili dva tisíce lidí, ale už to nešlo dál. A my chtěli hrát normální koncerty jako kapely v Praze. Co proto udělat , to jsme nevěděli. A najednou zavolal Petr Janda, že by nás chtěl na Rockmapu 2 (sampler začínajících metalových kapel z roku 1989 - pozn. aut.). To dalo kapelu zpátky dohromady, a už se to nakoplo."

A pak to vzal Kočár (Vladimír Kočandrle, šéf EMI-Monitor) zkušeně do svých obchodnických pazour.
,,Po první desce jsme pak s Monitorem podepsali exkluzivní smlouvu na sedm let. Nejdřív jsme byli v jeho stáji společně s Orlíkem, Třema sestrama, snad s Plexis a Debustrolem. všichni už měli venku desku, a my furt nic. A pak mě kluci vyhodili z kapely, že to chtějí zkusit ve čtyřech. No nic, začal jsem zpívat s někým jiným. Jenže v tu chvíli volá Kočár, že je čas na desku Kabátu, ale že tam musím zpívat já. No tak jsem se do Kabátu zase vrátil a odstartovali jsme."

ZAS ON THE ROAD
Vaše koncerty jsou už léta pověstné délkou i nasazením. To musí být zápřah.

Pečuješ o hlas?

,,Ne. Až když je průser, tak sháním prášky, ale stejně nejlepší je oddech."

Myslíš, že třeba chlast odbourává některý vyšší polohy hlasu?
,,Spíš věk. Čím je člověk starší, tím víc jde dolů. Když si poslechnu Motorovou, tak bych měl možná s leckterou věcí problémy."

Vaše turné končí v listopadu v T-Mobile Areně, to je sousto. Aby přišlo alespoň deset tisíc lidí.
,,Minule jsme na Slavii měli jedenáct. Jenže to bylo vstupný šedesát."

Vyčítají vám, že Kabát vyměkl, že Sabina Laurinová není partnerka pro rockera, co máš co zpívat v muzikálu Hamlet...Headbangers, tedy metalové publikum, jsou velmi konzervativní, nemilují změny a úkroky.
,,Jednou jsem se naštval a napsal jsem na naše stránky takový brutální prohlášení ve smyslu , že můj život je jen můj a že si ho zařídím podle svýho."

Na minulém turné jste měli dost nákladné kruhové pódium. Ze všech stran stejný poslech.
,,No to byla sranda, lidi to mátlo tak, že vůbec nevěděli, kam si stoupnout a hledali předek. Ale zároveň jsme tím chtěli říct, že už přece jen nejsme ta hospodská kapela, že můžeme hrát i na stadionech. A že nechceme pořád jezdit jen do Polný nebo do Plas."

Nebojíš se se vší tou technikou s projekčníma obrazovkama takového ,,zdinosaření"?
,,Ne, my i na velkým pódiu hrajeme stejně jako v klubu. Jde o to, aby lidi něco viděli, aby je to trochu ohromilo a aby si řekli,,Týýývole, to je skvělý."

Neovlivnily tě muzikály v tom, jak se hýbat na pódiu?
,,Myslíš, že bych se jakože režíroval? Ne! Já se vždycky s každým režisérem pohádal. Mám problémy přizpůsobit se tomu, co chce někdo druhej. Na pódiu jsem s Kabátem jen sám za sebe a nic nerežírujeme. Nic strojenýho. O tom to je."

Když zpíváš vlastně cizí Špalkovi texty, jdou ti ,,do pusy"? Je nějaká písnička, ve které by ses našel?
,,Šaman, to je rozhodně moc dobrej text, i když ta písnička je trochu nedoceněná. Někdy mi připadá, že lidi písničky vůbec neposlouchají."

Vtip je asi v tom, že lidi si spíš zapamatujou třeba kus refrénu, to, co se dá zpívat sborově.
,,Třeba Žízeň - naše nejvytleskávanější písnička, s kterou zavíráme koncerty už asi pět let. Všichni řvou Žízeň, ajajaj! a jsou spokojený."

Žízeň...Tak mě napadá v souvislosti s tím stárnutím, jak divoké jsou noci po koncertech?
,,Hele, hraní je práce. A já jsem rád, že tu práci mám. A není prostě možný sklamat padesát lidí, který staví pódium, aparaturu, organizujou běh koncertu, a ty bys tam přišel zlitej, nebo s kocovinou! Jasně že si jdem třeba pohovořit do baru - chlapi sobě, ale kdybych se ožral, tak dva dny nezazpívám ani tón. Stali jsme se profesionály."

To zní zodpovědně. Zejména když to má ten ohlas, který to má.
,,Mě pořád straší to období, kdy jsme nebyli schopný dohrát koncert a brali jsme si mladou předkapelu, která ale musela hrát po nás."

Jak jsou pro tebe důležité peníze? Třeba pro profesionální klid.
,,To jo, když už jsme si to - my lidi - tak zařídili...Snažím se bejt zabezpečenej. Ale nebráním se třeba charitě, jen pro mě nesmí chtít nikdo prachy každej tejden."

Kabát ale zas není ta parta, která by ,,holila škváru" za každou cenu.
,,No jistěže ne. My jsme najednou zjistili, že už jsme skoro všude, a když mi kdysi režisér Adamec říkal, kdy se uvidíme v dalších Novotách, tak jsem mu odpověděl, že jsme ale opravdu bigbítová kapela. Na druhý straně je to strašně těžký. Protože přece jen - sejdeš z očí, sejdeš z mysli. A protože tady není žádnej bigbítovej pořad, tak do toho někdy musíme jít, aby nás lidi viděli, aby věděli, že ještě hrajem."

Ale ty sám jsi pro různý divný pořady nebo bulváry zajímavý z mnoha důvodů. Což jistě neovlivníš. Nemůžeš zkrátka říct, aby o tobě nepsali?
,,to jsem udělal v jednom případě, a dokonce jsem podal trestní oznámení. Já nesnáším, když někdo lže. Řekni mi do očí, že jsem zmrd, a můžem si dát po hubě, to je mi fuk, ale když o mně někdo hnusně lže, tak to už neustojím a doktor Pečený bude mít práci. S Pečeným chodíme do kina. Teda se Sábou taky, ale to spíš na takový ty...kvalitní filmy, třeba na...Hodiny. Jé! Hodinu a tři čtvrtě utrpení. A tak jsme s Pečeným šli na Terminátora III, jeden koupí kukuřici a tu hnusnou kolu a druhej lístky..."

Jak tě berou kolegové Sabiny, když za ní jdeš do divadla?
,,Chodím tam rád a normálně si s nima povídám. Jako s každým. Oni kolikrát vůbec nevědí, že existuje nějakej Kabát, a já zas nemám potřebu říkat : Hele, já mám sedm platinovejch desek, a ty se tady s těma třema litrama za měsíc můžeš jít, víš co..."

Jak tě berou kolegové Sabiny, když za ní jdeš do divadla?
,,Chodím tam rád a normálně si s nima povídám. Jako s každým. Oni kolikrát vůbec nevědí, že existuje nějakej Kabát, a já zas nemám potřebu říkat : Hele, já mám sedm platinovejch desek, a ty se tady s těma třema litrama za měsíc můžeš jít, víš co..."

A pak Pepa řekl co a ještě mi ukázal nádhernou kytaru Gibson Firebird 5, kterou si koupil v Americe a na kterou hraje i Tom Petty. Vybalil ji z futrálu opatrně jako miminko nebo kulomet, až ministerská ochranka zpozorněla. Ale nestřílelo se. To se jen Pepa, syn severočeské hnědouhelné pánve, naposled zasmál, jako když se sype do kamen.

Zdroj: Mladý svět



Komentáře:

Pepův smích, Pepův řev

Jméno:  
E-mail:  


IAYjjELTWcA - 13.09.2012, 14:40:09
This information is off the hzoiol!